Arnika
Please select your page

Praxe podpory pro zachování alejí

Ochrana a uchování historické kulturní krajiny jako úloha Německé spolkové nadace pro životní prostředí

Usnesením Německého spolkového sněmu byla 18. července 1990 založena Německá spolková nadace pro životní prostředí“ (Deutsche Bundesstiftung Umwelt, DBU). Nadace záskala kapitál přes 1 miliardu eur. Určeny jsou především pro podporu malých a středních podniků v realizaci inovací v oblasti životního prostředí. Tím je zde myšlena i původní historická kulturní krajina se svými památkami. Jedním z cílů byla ochrana národně významných kulturních statků před následky znečištění životního prostředí. Mezi cíle nadace, definované při jejím založení, patří uchování cenných kulturních památek, shromažďování a výměna zkušeností, uchování přírodního dědictví či udělování cen za ochranu životního prostředí.

Začátkem 90. let nastala historická situace. Po revoluci v roce 1989 a znovusjednocení Německa vyšel najevo skutečný stav životního prostředí v bývalé NDR – zatížení životního prostředí emisemi obsahujícími síru a pocházejícími z dopravy a průmyslu. Tyto emise ovlivňovaly i život na území Spolkové republiky. Již v roce 1975, u příležitosti Evropského roku roku péče o památky, začala diskuse o nutnosti řešení založených na přírodovědeckých poznatcích. V 80. letech přišel i požadavek od spolkové vlády.

Nově vzniklá nadace měla za úkol „ochranu a uchování kulturních památek poškozených vlivem prostředí“, v souladu s předchozím programem nouzového zajištění zvláště poškozených památek. Bylo zapotřeby nových vědeckých řešení v péči o památky. Začátkem 90. let získaly podporu (vedle podstatného technicko-metodického pokroku při praktické péči o památky) také plány na uchování významných alejí.

Jako jeden z hlavních cílů nadace bylo v r. 1991 mimo jiné zachování „vybraných aspektů kulturní krajiny jako výraz historické identity a kontinuity“. Tato myšlenka se odrazila v návrzích na ochranu alejí. V nových spolkových zemích měly brzo aleje vytvořit základ „Německé alejové cesty“. V mnohých oblastech starých spolkových republik však aleje padly za oběť takzvané modernizaci při stavbě silnic.

Potřebnou péči komplikoval fakt, že chyběla systematická evidence nebo vědecké zhodnocení stavu alejí. V Meklenbursku-Předním Pomořansku se uskutečnilo několik modelových projektů, díky kterým mohla být obnova alejí zahájena. Tyto projekty se uskutečnily ve spolupráci se státními institucemi jako vlastníky alejí a za podpory soukromých iniciativ, např. kuratoria „Láskyhodné staré stromy“.

Nejvážnějším škodlivým faktorem byla rapidně narůstající automobilová doprava. K rozsáhlým škodám vedly i následky desetiletí trvajícího znečišťování ovzduší a zanedbaná péče o aleje. Jako výsledek modelových projektů vznikl záměr vytvořit centrální evidenci existujících škod. Měla posloužit jako podklad k přepracování koncepce dopravy a k přípravě vhodných opatření pro péči o aleje a jejich ochranu.

Také v Duryňsku se díky zmíněné podpoře podařilo zmapovatíexistující škody. Duryňský svaz „Společenstvo na ochranu lesa“ provedl sanační opatření ve vybraných alejích a také naplánoval doplňkovou péči.

Z pohledu DBU byly modelové projekty úspěšné a vzbudily velký zájem veřejnosti. Vyplynul z nich jasný závěr: postavit ochranu alejí na systematickém základě a vybudovat veřejné povědomí o hodnotě alejí a problémech spojených s jejich ochranou.

V roce 2001 byly přepracovány směrnice pro uchování historické kulturní krajiny. Jako klíčový se ukázal vzájemný soulad mezi krajinným plánováním, ochranou památek, ochranou přírody a využitím krajiny. K tomu má být využita jak mezioborová spolupráce, tak snaha spojit teorii s praxí.

V posledních letech se zvýšuje počet návrhů v oblasti zachování kulturní krajiny. Dochází k velkým změnám v zemědělství a využití krajiny. Objevují se nové formy výroby v průmyslových zónách, ráz krajiny trvale mění také například větrné elektrárny.

Díky nově vzniklému tlaku si aleje získaly zájem státu i podporu. Ukazuje se, že pro jejich uchování je nutný právní podklad. Snahou je proto rozšířit mezioborovou spolupráci i na dosud nezapojené skupiny. Výsledkem úspěšných projektů jsou neformální a dobrovolné dohody a spolupráce všech uživatelů půdy, jejímž cílem je zachování kulturní hodnoty intenzivně využívané krajiny.

Skutečnost, že aleje podléhají mnohým odborným i regionálním pravomocem, ztěžuje realizaci opatření pro jejich ochranu. K tomu přistupuje ještě skutečnost, že mezi přáním ochrany alejí a současným stavem často vzniká konflikt. První úspěchy přinesla dodatečná ujednání, dobrovolně uzavřená mezi dotčenými skupinami. V rámci péče o památky vytvořili ve Šlesvicku-Holštýnskumodelový návrh pro plánování a uplatňování strategie pro ošetřování historických alejí nejrůznějšího charakteru.

Nejasné zůstává především to, jak tematizovat globální otázky spojené s uchováním alejí, například zlepšení bezpečnosti dopravy. Od této publikace mimo jiné také očekáváme vznik diskuse o inovativních a nových strategiích pro další záměry, nápadech ke koncepčnímu rozvjoji s praktickým využitím a cílech z oblasti péče o památky a ochranu přírody, které budou moci získat podporu DBU.

(Přeloženo z knihy Alleen in Deutschland, Ingo Lehmann, Michael Rohde, Edition Leipzig, 2006)

 

Naši partneři

Německá spolková nadace pro životní prostředí
 Program Švýcarsko-České spolupráce
Nadace Partnerství

Login

Please login using your credentials recived by email when you register.


Zapomenuté heslo? |  Zapomenuté jméno?

×