Poškozování alejí silničním provozem, rekonstrukcemi vozovek a solením

U silničních stromořadí, je-li zanedbávána průběžná péče, dochází k poškozování nevhodně rostoucích korun silničním provozem. Tuto problematiku řeší vhodné parametry obnovy alejí a správná péče o silniční stromořadí.

Dále dochází k poškození kořenových systémů především při rekonstrukcích vozovek a mechanickém čištění příkopů. To má negativní dopady na růst, stabilitu a odolnost stromů. Při zakládání alejí docházelo v minulosti často k situacím, kdy povrch vozovky propouštěl srážkovou vodu a mohlo proto docházet k rozšiřování kořenů i do strany směrem pod vozovku. Pokud se pod takovýmto povrchem hromadila voda, kořeny byly často taženy vzhůru k povrchu vozovky a deformovaly ji. Povrchy vozovky byly proto nahrazeny jinými, nepropustnými materiály, čímž na mnoha místech dochází pouze k jednostrannému rozvoji kořenů směrem od komunikace.

Při rekonstrukci pozemních komunikací vyvstávají díky omezenému prostoru nesnadné podmínky pro zachování dřevin a následkem stavby dochází k poškozování:

1. poškození kůry (povrchové poškození zejména u kořenů těsně pod povrchem, kdy není zasaženo dřevo);
2. řezání kořenů (výraznější poškození, které způsobuje vysychání kůry, lýka, kambia) – v této souvislosti zpravidla platí, že schopnost regenerace klesá jednak s tloušťkou poškozeného kořene, jednak s jeho stářím;
3. neúmyslnému poškození při stavbě, kdy dochází k narušení kořenů a jejich napadení dřevokaznými houbami. Vadné zbarvování dřeva a plísně lze redukovat dodatečným oříznutím natržených kořenů, které navíc podporuje přepažovací mechanismy buněk a kořenovou obnovu. Přirozeným procesem u stromů je odumírání kořenů – umírají jak jemné, tak staré kořeny. Kromě přirozeného procesu jsou jeho původcem nejrůznější infekce, škůdci, povětrnostní vlivy a škodliviny.

Poškození kořenů se dříve či později projeví na koruně stromu. Jejich poškozením dochází ke zmenšení kořenové plochy, a tím pádem i k omezení příjmu vody. Při poškození během vegetačního cyklu následně dochází k vadnutí, při poškození mimo vegetační cyklus vyraší další rok listy v menším objemu. Při silnějším poškození kořenů dochází k osychání celých částí větvoví, úbytku růstových látek a vitality a stromy se stávají náchylnějšími vůči škůdcům. Rána na kořeni je snadnou bránou vstupu infekce do těla stromu.

Návrh řešení

1. Systematická péče o silniční stromořadí

Správné založení aleje a průběžná výchovná péče zabrání nevhodnému formování korun stromů, které by byly později poškozovány silničním provozem.

2. Ochrana kořenového systému

V alejích, které jsou památné či významným krajinným prvkem, je ruční (nemechanické) čištění příkopů často stanoveno orgánem ochrany přírody. I u alejí, které nemají zvýšený statut ochrany, je však potřeba dbát na to, aby nedošlo k poškození kořenů stromů.

Podobným případem jsou také rekonstrukce a výměna povrchu vozovky. I zde se dá nalézt řešení v podobě kompromisu. Příkladem může být rekonstrukce vozovky v památné Pohorské lipové aleji v Horním Štěpánově (Olomoucký kraj). Stromy v aleji úspěšně přestály rekonstrukci vozovky, která musela být uzpůsobena tak, aby nedošlo k poškození kořenů. Materiál komunikace byl vyměněn pouze do hloubky 18 cm a silnice se nerozšiřovala.

Poškozování stromů solením silnic

Velmi problematický je pro dřeviny chemický posyp v zimním období. Hromadění soli způsobuje odplavování živin, alkalizaci, poškozování půdní flóry a mykorhizy (symbiotických rostoucích hub s kořeny dřevin), zajílování, stlačování půdy a poškození povrchových vod. 90 procent škodlivých účinků nastává prosolením půdy, pouze 10 procent přímým kontaktem soli se stromem. Používáním posypové soli dochází k opakovanému prosolování, které vede k exosmóze (půda odebírá vodu kořenům) a v krajních případech až k plazmolýze (narušení struktury buněk). Sůl je rovněž vstřebávána kořeny a u rostliny následně dochází k narušení příjmu a výdeje vody.

Zákon o pozemních komunikacích, ani prováděcí vyhláška k němu neobsahují dostatečně účinnou ochranu stromů před solením. Vyhláška pouze (v příloze 7 – technologie zimní údržby) stanovuje pro místní komunikace IV. třídy (chodníky a stezky), že se tyto komunikace chemickým rozmrazovacím materiálem smějí sypat pouze pokud v nich nejsou uloženy inženýrské sítě (ledaže mají uzavřený kryt) a jsou odděleny od zelených ploch a pásů pro stromy takovým způsobem, aby na ně nemohl stékat slaný roztok.

Zkušenosti z praxe péče ukazují, že pokud dochází k zimnímu solení, ani technická a sanační opatření, jako např. obrubníky, uzavírání povrchu, častější výměna půdy a zavodňování nestačí eliminovat účinky soli. Některé obce používají při nové výsadbě dřeviny, které jsou vůči solení odolnější, jde však pouze o dočasnou odolnost, a tak nejúčinnějším řešením je posypů se úplně vzdát. Potvrzují to příklady z praxe, kdy se úplné zrušení solení v Berlíně a jinde projevilo viditelným zotavením lehce poškozených stromů během šesti let, u těžce poškozených stromů potom během deseti let. Bylo tedy prakticky prokázáno, že při úplném zrušení posypů dochází k úplné samostatné regeneraci stromů.

Návrh řešení

Použití inertních materiálů

Řešením je pluhování a použití inertních posypových materiálů, jako je štěrk, škvára či písek místo solení silnic nižších tříd. Tato praxe by se následně mohla promítnout novelizací do prováděcí vyhlášky k zákonu o pozemních komunikacích. Tam, kde je solení silnic nevyhnutelné, je doporučována aplikace vodního roztoku soli, který má vyšší účinnost a nižší reálnou spotřebu solí, a dále zabránění hromadění se posoleného sněhu v okrajích cest.